Skutečný příběh

Kristína: Když těhotenství zachránilo život

Příběh Kristíny ukazuje, jak rychle se může život změnit. V období, kdy čekala své vysněné miminko, jí lékaři diagnostikovali zhoubný nádor vaječníku. Přestože přišly chvíle plné strachu, bolesti i bezmoci, právě její dcera se stala největší silou, která jí pomohla všechno zvládnout.

Podpora žen během léčby a kojení

Ženy, které během těhotenství nebo po porodu podstupují vyšetření, operace či onkologickou léčbu, mohou být v kontaktu s laktačními poradkyněmi a odborníky, kteří jim pomohou zorientovat se v možnostech kojení během léčby.

Mnoho žen se obává například vyšetření jako magnetická rezonance, CT nebo rentgen. Ve většině případů ale není potřeba kojení přerušovat ani odstříkané mléko vylévat.

Někdy největší úlevu nepřinese léčba samotná, ale jistota, že na to žena není sama.

V případě operace mohou ženy kojit až do chvíle těsně před zákrokem a po operaci znovu ve chvíli, kdy se na to cítí.

Začátek příběhu

Můj příběh začal už v roce 2023. Gynekolog mi opakovaně nacházel cystu na pravém vaječníku. Tentokrát jsem ale začala pociťovat bolesti, a tak jsem podstoupila operaci.

Výsledky byly v pořádku a lékařům se podařilo vaječník zachránit. Přesto mi lékař doporučil co nejdříve otěhotnět.

O pár měsíců později jsem na těhotenském testu uviděla dvě čárky. Nikdy bych nevěřila, jak rychle se člověk dokáže zamilovat do něčeho tak malého.

Už tehdy jsem cítila, že mojí jedinou povinností je své dítě chránit.

Další cysta a strach o miminko

Na první těhotenské prohlídce se ale vše změnilo. Lékař mi oznámil, že mám na pravém vaječníku znovu cystu, tentokrát velkou sedm centimetrů a nevypadala dobře.

Krátce poté jsem začala silně krvácet. Myslela jsem si, že je konec. Na pohotovosti mě uklidnili, že s miminkem je vše v pořádku, ale cysta se během několika dnů výrazně zvětšila.

Tehdy mě poslali za primářem Borisem Hudecem do Fakultní nemocnice F. D. Roosevelta v Banské Bystrici.

Operace v těhotenství

Byla jsem teprve v devátém týdnu těhotenství. Seděla jsem s manželem na nemocniční chodbě a vůbec jsem netušila, co nás čeká.

Primář Hudec mi doporučil operaci. Na začátku čtrnáctého týdne těhotenství mi měli odstranit celý pravý vaječník.

Měla jsem strach. Nejen z operace samotné, ale hlavně o své dítě. Čekání na zákrok byly jedny z nejdelších týdnů mého života.

Po celou dobu jsem se bála o své dítě. A až těsně před operací mi došlo, že bych se možná měla bát i o sebe.

Když mě po operaci probouzeli z narkózy, uslyšela jsem větu, na kterou nikdy nezapomenu:

„Probuďte se, miminku bije srdíčko.“

Diagnóza: rakovina

Po operaci jsem se zotavila poměrně rychle a konečně jsem začala mít pocit, že si těhotenství můžu užívat.

Pak ale přišel telefonát.

Seděla jsem s rukou na rostoucím bříšku a snažila se zpracovat jednoduchá slova: zhoubný nádor vaječníku. Rakovina.

S manželem jsme se uzavřeli do vlastní bubliny. Byli jsme plní strachu, vzteku a bezmoci.

Nejvíc mě bolelo, když mi lidé říkali: „Nestresuj se, miminko všechno cítí.“

Jak jsem měla být v klidu, když jsem právě zjistila, že mám rakovinu?

Štěstí v neštěstí

Přesto jsem měla obrovské štěstí. Nádor se podařilo zachytit velmi brzy, což u tohoto typu rakoviny nebývá běžné.

Lékaři mě pravidelně kontrolovali a zároveň sledovali i stav miminka.

Díky časnému stadiu jsem nemusela podstoupit chemoterapii, což pro mě byla obrovská úleva.

Narození dcery

Kolem sedmého měsíce těhotenství mi hrozil předčasný porod. Nakonec jsem ale ještě přenášela.

Naše dcera Alice se narodila těsně před plánovaným vyvoláním porodu. Díky podpoře manžela, porodních asistentek a lékařů byl porod nádherným zážitkem.

Už na porodním sále se krásně přisála a od té chvíle jsem začala kojit.

Kojení během kontrol a operací

Jen týden po porodu jsem musela podstoupit CT vyšetření. Odsála jsem si zásobu mléka a s pláčem odcházela od své malé dcery.

Někteří lidé mi doporučovali po vyšetření 24 hodin nekojit, ale díky informacím od odborníků jsem věděla, že to není nutné.

Když byly dceři čtyři měsíce, čekala mě další operace. Byla plně kojená a odmítala láhev, ale moje rodina mi pomohla všechno zvládnout.

Ještě odpoledne po operaci jsem doma znovu držela svou dceru v náručí a kojila ji.

Rodina jako největší opora

Všechny výsledky mám dnes příznivé a pravidelně chodím na kontroly.

Sama bych to ale nikdy nezvládla. Můj manžel se mnou seděl na každém vyšetření, rozesmíval mě a držel mě psychicky nad vodou.

Obrovskou silou pro mě byla i moje dcera. Díky ní jsem pochopila, že matky dokážou najít sílu, o které samy netušily, že ji mají.

Jsme levice.

Dítě, které zachránilo život

Moje dcera má v tomto příběhu speciální místo. Zachránila mi život.

Díky těhotenství se nádor nešířil mimo vaječník a zároveň jsem byla na kontrole mnohem dříve, než bych jinak přišla.

Primář Hudec mi jednou řekl větu, na kterou nikdy nezapomenu:

„Vaše dcera vám zachránila život a vy jste ho na oplátku dala jí.“

Nový pohled na život

Od té doby se na život dívám úplně jinak.

Vážím si obyčejných věcí, každého dne i každého okamžiku se svou dcerou.

Rakovina mě naučila, že se život může změnit během jediné chvíle. Ale zároveň mě naučila vnímat krásu věcí, které jsem dřív přehlížela.

Vzkaz ženám

Ženám, které procházejí něčím podobným, bych chtěla říct, aby se nezhroutily a našly v sobě všechnu sílu světa.

Protože ji v sobě opravdu mají.

Myslela jsem na život, ne na smrt.

Strach jsem se snažila proměnit v odhodlání jít dál. A hlavně jsem o tom mluvila.

Dnes vím, že největší pomoc nejsou prázdné fráze, ale upřímnost, blízkost a člověk, který vás v tom nenechá samotné.